Poláci pumpují peníze a hokej zvedají, říká brankář z Třince. Jemu zachránili kariéru

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
7. 5. 2024 18:55
Polští hokejisté se představí v elitní skupině mistrovství světa po dlouhých 22 letech. A zrovna příhodně v Ostravě, poblíž hranic. Šance jejich týmu rozebírá v rozhovoru pro Aktuálně.cz bývalý brankář Ondřej Raszka. Rodák z Třince, který odchytal 11 let v polské lize a byl také součástí polské reprezentace.
Ondřej Raszka v brance polské reprezentace.
Ondřej Raszka v brance polské reprezentace. | Foto: Facebooková stránka Brankáři extraligy & Chance ligy

V polském týmu máte určitě spoustu kamarádů. Jak se těšíte na jejich vystoupení v Ostravě?

Pro polský hokej je to obrovská radost, už před několika lety byl ten postup blízko. V Katovicích 2016 to nevyšlo o jediný bod. Je super, že jsou Poláci zpátky, těším se a jsem zvědavý, jak dopadnou.

Jaké jim dáváte šance na záchranu?

Mají ve skupině Kazachstán a Francii, to jsou podle mě jediné týmy, s nimiž mohou uhrát nějaké body a zachránit se. To bude nejdůležitější. S Kazachy hrají na konci, možná to bude klíčové, ale u Kazachstánu člověk neví. Ti jsou schopni překvapit i silné soupeře.

Jen aby pro Polsko nebyla střetnutí se Švédskem nebo USA až příliš krutá, co myslíte?

To se tak nějak předpokládá. Záleží, jestli budou chtít Poláci dobře vypadat a neprohrát tolik, nebo se soustředit hlavně na ty dva zmíněné zápasy. Z mého pohledu je jedno, jestli prohrajete 1:4 nebo 1:10.

Kdo by měl být tahounem polského týmu? Hráči z extraligy Aron Chmielewski a Pawel Zygmunt?

Včera jsem si přečetl, že Aron nejspíš nepojede. Vzhledem k tomu, že toho v sezoně odehrál málo. Je to pro mě překvapení, podle mě by svou hrou týmu přispěl. Každopádně i Zygmunt hraje extraligu už dlouho, takovou kvalitu tým potřebuje. Mě zajímá, kdo pojede z brankářů. Jasný je naturalizovaný Američan John Murray, ve formě dokáže trápit i hodně zkušené střelce, což několikrát ukázal na olympijských kvalifikacích. V přípravě chytal i Čech Tomáš Fučík, ale čekal na polský pas.

Zajímavou postavou je devětatřicetiletý Marcin Kolusz, dlouho po třicítce přeškolený z útočníka na obránce.

(úsměv) Marcin je robokop. Celý život hrál v útoku, ale trenér Tomek Valtonen ho přesunul v polské reprezentaci do obrany. Stal se z něj skvělý obránce, což je v dnešním hokeji nezvyklé. Je zkušený, fyzicky je na tom pořád hodně dobře. To samé útočník Grzegorz Pasiut. I jemu se čtyřicítka blíží, ale patří k nejlepším v Polsku.

Jakou úroveň má v současnosti polská liga?

Každým rokem se zlepšuje. Když jsem v Polsku v roce 2010 začínal, chodili tam hráči z české druhé ligy a patřili k nejlepším. Dnes už se tam nedostanou a je to těžké i pro hráče z první ligy. Do Polska přichází hokejisté se zkušenostmi z KHL nebo severní Evropy, týmy do toho pumpují peníze a mohou si to dovolit. To zase táhne mladé, protože čím větší konkurence je, tím více se oni musí snažit, aby se dostali do sestavy.

Na druhou stranu když jsou i Poláci nadstandardně zaplacení, nemají motivaci odcházet do zahraničí a zlepšovat se. Je to tak? Většina hráčů z reprezentace hraje polskou ligu.

To je druhá věc. Výkonnostně jim to pomáhá, na druhou stranu když se polský hráč prosadí a má dobrou sezonu, tak mu polský klub nabídne takové peníze, že se mu zahraničí nevyplatí. Pokud polský klub nabídne hráči třikrát větší měsíční výplatu než třeba prvoligový klub v Česku, dost lidí na to pochopitelně slyší. Raději zajistí rodinu. Klíčem je podle mě odejít do zahraničí v mladším věku.

Spoustu mladých Poláků chodí v poslední době do Česka.

Určitě, chodí v dorostu nebo v juniorce, někdy i dříve. Třeba v Třinci je v mládeži dost polských hráčů. Pro ně je to dobře, protože mládežnický hokej v Polsku je na velmi špatné úrovni. Některé zápasy dorostu vypadají jako žákovská kategorie. Proto je pro ně lepší jít do Česka. Třeba takový Krzysztof Macias v minulé sezoně odehrál nějaké zápasy za Vítkovice, teď se mu daří v kanadské juniorce.

V minulosti jste říkal, že na některých místech v Polsku je výchova hokejové mládeže vyloženě na amatérské úrovni. Proč? Chybí trenéři?

Je to i tím, že v Polsku vede fotbal, volejbal nebo házená. Hokej je daleko za nimi. Když už se v hokeji někam cpou peníze, tak do ligy, ale ne do mládeže. Nicméně i tato oblast jde v poslední době nahoru, někteří trenéři se tím živí a snaží se vzdělávat. Není to ale ani tak iniciativa svazu, ti kluci to dělají na vlastní pěst.

Pojďme k vaší minulosti v polské reprezentaci. Podle statistik na webu Elite Prospects jste odchytal devět zápasů, je to tak?

Oficiálně asi ano, s nějakými dalšími přípravami toho bylo více. Na MS nižších divizí jsem byl dvakrát, v Budapešti a Tallinnu, vždy na tribuně. Pak přišel covid, šampionát dva roky nebyl a pak už jsem skončil s hokejem. Ještě jsem s týmem absolvoval olympijskou kvalifikaci v Bratislavě.

Jak na to vzpomínáte?

Beru to tak, že kdybych nedostal polské občanství a nechytal v Polsku, nejspíš bych s hokejem skončil dříve. Užil jsem si to, procestovali jsme svět. Když nás trénoval Ted Nolan, vzal nás na soustředění do Kanady. S Valtonenem jsme byli dva týdny ve Vierumäki ve Finsku. Spoustu pěkných zážitků.

Do Polska jste šel z Třince ve 20 letech. Jaké bylo rozhodování?

Zpětně si myslím, že to bylo dobře. V Třinci mi sice nabízeli smlouvu v juniorech, ale neviděl jsem perspektivu. Byl tam Peter Hamerlík, Martin Vojtek, pak přišel Tomáš Duba. Neviděl jsem šanci a díky polským předkům jsem mohl jít do Polska, aniž bych byl brán jako cizinec. Prosadil jsem se tam, zůstal jsem dlouhou dobu.

Máte i dva polské tituly s Krakovem a Sanokem. Skončil jste před dvěma lety ve věku 32 let. Proč?

Kvůli zranění, kvůli kyčlím. Zranil jsem se na začátku sezony v Tychách. Zjistilo se, že mám prasklou kloubní jamku, do toho mě chytla záda. Tam mi zase zjistili nějaký nádor v páteři. Když mi přišly výsledky z rezonance, klub mi dal ze dne na den výpověď. Poradil jsem se s klubovým lékařem Třince a ten mi říkal, že jestli nechci mít za dva roky umělou kyčel, tak ať toho nechám. Mám malého syna, chci s ním sportovat, takže jsem měl jasno.

V Třinci jste začal trénovat mladé brankáře. Pokračujete v tom?

Už ne. Trénoval jsem, ale teď pracuju v pojišťovně. Povýšil jsem na manažera obchodní skupiny a to už nešlo s trénováním dohromady.

Na závěr ještě zpátky k polskému týmu v Ostravě. Jak velkou pomoc pro něj mohou znamenat fanoušci, kteří vezmou halu útokem?

Mají to blízko, spoustu lidí se na to těší. Věřím, že i fanzóna bude plná Poláků a kluky to požene k lepším výsledkům. Hokej v Polsku se z velké části odehrává tady ve Slezsku. Katovice, Tychy, Osvětim, to jsou nedaleká hokejová města. Fanoušci určitě přijedou ve velkém národní tým podpořit.

 
Mohlo by vás zajímat

Právě se děje

Další zprávy
OSZAR »